Digitalizace videokazet

Vizitky a navštívenky
Máte doma sbírku videokazet, ale videopřehrávač již dávno není součástí Vaší domácnosti?
Rádi byste věnovali Vašim obchodním partnerům prezentaci Vaší firmy, máte ji ovšem pouze na VHS kazetě?
Natočili jste na kameru spoustu skvělých záběrů a chcete je mít uložené na DVD a pohodlně je přehrávat?
Máme pro Vás řešení!.

Obsah videonosiče převedeme do digitální formy, poradíme si i s kamerou natočenými záběry na miniDV kazetě. Samozřejmostí je práce s veškerými běžnými formáty videozáznamů. Získaný  videozáznam můžeme dodatečně sestříhat nebo ho ozvučit, záznam také vyčistíme a zbavíme ho tak rušivého šumu. Výsledný záznam vypálíme na DVD či na jiné médium, vytvoříme k němu profesionální DVD menu. Počet kopií není omezen a dle Vašeho přání vypálíme potřebný počet kopií. Můžeme také zajistit lisování CD, DVD, nebo Blu-ray v prestižních lisovnách v ČR. Aby zakázka byla ucelená, mlžeme navrhnout a vyrobit i profesionálně vyhlížející obal. Distribuci zajistime poštovní nebo kurýrní službou.

Ukázka digitalizace videokazety BEZ úprav

Modelová kalkulace bezvyčištěníoptimalizacestabilizaceobrazu.
V déle videa 60 minut VHS je cena 300 Kč + cena distribuce (DVD, uschovna.cz)

Ukázka digitalizace videokazety S úpravami

Modelová kalkulace svyčištěnímoptimalizacístabilizacíobrazu.
V déle videa 60 minut VHS je cena 800 Kč + cena distribuce (DVD, uschovna.cz)

Jak probíháobjednávkazakázkarealizaceod A do Z

Každá zakázka začíná objednávkou. Objednávku lze realizovat buď prostřednictvím formuláře níže, nebo prostřednictvím e-mailu. Objednávky přijímáme na e-mailu josef.kuta@gmail.com.
Pro nejpřesnější vytvoření ceny je potřeba maximum informací. Pro nejrychlejší stanovení ceny požadované kazety vyfotografujte. K fotografiím pak informace o počtu kazet a o přibližné délce záznamů n ajednotlivých kazetách.
Další informací je zjištění výstupu a úpravy. Lze kazety pouze zdigitalizovat bez jakýchkoliv úprav a nebo lze digitalizované materiály upravit a tím získat maximum z digitalizace. Porovnání viz. ukázky.
Poslední informací je formát výstupu a distribuce. Výstupní formáty jsou MPG, MP4. Distribuce prostřednictvím uschovna.cz / CD-DVD nosič / flash disk.
Po schválení kalkulace je zaslán vzorek několika minut.
V této fázi zasíláme zálohovou fakturu na 50% ceny. Po zaplacení je zahájena digitalizace.
Po schválení vzorku probíhá digitalizace. Pokud jste požadovali digitalizaci bez úprav, nyní směřujeme přímo k distribuci a doplatkové faktuře.
V této fázi, pokud si ji vyberete, jsou digitalizované kazety optimalizovány, vylepšeny, vystupy vždy předčí kvalitu vstupu.
Nyní probíhá distribuce. Buď cestou uschovny, nebo fyzicky na optických nosičích či flash disku.
V této fázi obdržíte doplatkovou fakturu.

Formulář proobjednávkupoptávkunašich služeb.

Prosím vyplňte požadovaná pole, jsou označena hvězdičkou.
Prosím vyplňte požadovaná pole, jsou označena hvězdičkou.
Prosím vyplňte požadovaná pole, jsou označena hvězdičkou.
Prosím vyplňte požadovaná pole, jsou označena hvězdičkou.
Prosím vyplňte požadovaná pole, jsou označena hvězdičkou.

Informace, které se mohou hodit

VHS (anglicky Video Home System, systém domácího videa) je standard pro nahrávání a přehrávání na kazetových videorekordérech.

VHS ukládá obraz i zvuk na videokazetu velikosti přibližně 185×100×25 mm (o něco méně než velikost formátu A5), která obsahuje magnetickou pásku šířky 0,5 palce (přibližně 12,7 mm), převíjející se mezi dvěma cívkami. Standard byl vyvinut firmou JVC (za použití technologie licencované od Sony) a zveřejněn byl poprvé v září 1976. V osmdesátých a devadesátých letech se VHS stalo de facto standardním formátem pro amatérské nahrávání a přehrávání videa poté, co vyhrálo válku s formátem Betamax firmy Sony (a v menší míře s formátem Video 2000 firmy Philips). Betamax poskytoval vyšší kvalitu záznamu, VHS však zvítězilo zejména díky nabízené větší délce záznamu (postupně až 300 minut v režimu SP) a jednoduššímu mechanickému řešení videokazety, díky kterému se VHS kazety daly výrazně rychleji převíjet.

Obraz je v systému VHS nahráván na pásku do šikmých stop dvěma videohlavami, umístěnými na rotujícím bubnu, okolo jehož více než poloviny obvodu je páska ovinuta. Pro nahrávání delších pořadů byly postupem času přidány režimy LP (dvojnásobná) a EP (trojnásobná délka záznamu, někdy označováno též jako SLP), kdy se páska pohybuje poloviční, v případě EP/SLP třetinovou rychlostí a obraz je zaznamenáván do užších stop dalšími dvěma hlavami (tzv. čtyřhlavý videorekordér).

Rychlost posuvu pásku je 33,35 mm/s (1,31 palce/s) ve standardním režimu SP (pro srovnání: rychlost posuvu audiokazet je 47,5 mm/s). Rotace bubínku s hlavami je 1800/1500 min−1 NTSC/PAL. Díky tomu je relativní rychlost hlavy vůči pásku 5,8 m/s.

Nejprodávanější VHS kazety byly ty o délce 240 minut – tedy 4 hodiny záznamu v SP (čili normálním) režimu. (Při použití LP režimu se páska zpomalí dvojnásobně = záznam na tuto kazetu je dlouhý 8 hodin, při režimu EP se zpomalí trojnásobně = záznam 12 hodin.)

Zvuk byl zpočátku nahráván pouze monofonně do podélné stopy s kvalitou horší než na analogové audiokazetě (frekvenční rozsah přibližně 100 Hz – 8 kHz, odstup signálu od šumu 42 dB v režimu SP). Později byly na trh uvedeny tzv. šestihlavé videorekordéry, které nahrávají dalšími dvěma hlavami na rotujícím bubnu stereofonní zvuk v kvalitě blízké CD (frekvenční rozsah přibližně 20 Hz – 20 kHz, odstup signálu od šumu více než 70 dB v režimu SP). Této technické vlastnosti se v devadesátých letech užívalo pro záznam hudby v rádiích.

Šířka pásma zaznamenávaného videa 3 MHz, odpovídající horizontálnímu rozlišení 240 linií – v obraze rozlišitelných svislých sloupců (vertikální rozlišení je 576 řádek jako u jiných analogových záznamových systémů pracujících s PALem) byla pro náročnější uživatele nedostatečná, proto byl v roce 1987 uveden na trh systém S-VHS. Horizontální rozlišení jasové složky se zvýšilo na 400 svislých linií, což představuje kvalitu blízkou analogovému televiznímu vysílání. Digitální standard D-VHS se záznamem obrazu ve formátu MPEG-2 na videokazety VHS, který byl uveden na trh v roce 1998, se komerčně neprosadil.

Pro použití ve videokamerách existují menší verze VHS-C a S-VHS-C. Na kazety tohoto formátu je možné nahrát až 60 minut v režimu SP, pro použití těchto kazet ve stolních přístrojích existují mechanické adaptéry.

V současnosti[kdy?] je používání VHS na ústupu. V amatérských videokamerách se používá nejčastěji digitální systém DV, pro distribuci filmů standard DVD, který se postupně prosazuje i pro domácí nahrávání. VHS je však stále široce rozšířeno zejména díky dříve zakoupeným produktům využívajícím standard VHS a rozsáhlým domácím videotékám na kazetách VHS. 
MP4 je formát multimediálního kontejneru definovaný standardem ISO/IEC 14496-14:2003. Je také známý pod názvem MPEG-4 Part 14, jde tedy o součást standardu MPEG-4. Jako jeho základ posloužil formát kontejneru MPEG-4 Part 12 (ISO base media file format), který byl vytvořen na základě QuickTime od společnosti Apple. Představuje moderní a otevřenou alternativu k zastaralému formátu kontejneru AVI. Oproti AVI může MP4 obsahovat menu, více titulků i zvukových stop a dokonce i 3D objekty. Umožňuje také bezproblémové streamování videa. 
DVD (neoficiálně Digital Versatile Disc nebo Digital Video Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. 
Média DVD jsou plastové disky, navenek stejné jako CD. Disky DVD mají průměr 120 mm a jsou 1,2 mm silné. Data se ukládají pod povrch do jedné nebo dvou vrstev ve stopě tvaru spirály (jako CD). Pro čtení dat se používá laserové světlo s vlnovou délkou 660 nm, tedy kratší než v případě CD; to také umožňuje jejich vyšší kapacitu. Stejně tak příčný odstup stop je menší – 0,74 μm oproti 1,6 μm u CD.

DVD oproti CD poskytuje:

    efektivnější korekci chyb
    vyšší kapacitu záznamu (asi 4,7 GB/4,4 GiB oproti 0,7 GB)
    odlišný souborový systém Universal Disk Format, který není zpětně kompatibilní s ISO 9660, který se používá na CD-ROM.

Rychlost mechaniky typu DVD se udává jako násobek 1350 kB/s, což znamená, že mechanika s rychlostí 16× umožňuje přenosovou rychlost 16 × 1350 = 21600 kB/s (nebo 21,6 MB/s).

Médium umožňuje zápis na jednu nebo obě dvě strany, v jedné nebo dvou vrstvách na každou stranu. Na počtu stran a vrstev závisí kapacita média.

    DVD-5: jedna strana, jedna vrstva, kapacita 4,7 GB (4,37 GiB)
    DVD-9: jedna strana, dvě vrstvy, 8,5 GB (7,92 GiB)
    DVD-10: dvě strany, jedna vrstva na každé straně, 9,4 GB (8,75 GiB)
    DVD-14: dvě strany, dvě vrstvy na jedné straně, jedna vrstva na druhé, 13,2 GB (12,3 GiB)
    DVD-18: dvě strany, dvě vrstvy na každé straně, 17,1 GB (15,9 GiB)

Uživatel může vytvořit DVD-nosiče těchto typů:

    DVD-Video (obsahuje filmy (obraz a zvuk))
    DVD-Audio (obsahuje zvuk v kvalitě CD a lepší)
    DVD Data (obsahuje údaje)

Označení „+“ (plus) a „−“ (minus) představuje dva různé technické standardy, které jsou do určité míry kompatibilní.

Médium může být typu:

    DVD-ROM (Read Only Memory, paměť jen pro čtení, vyrábí se lisováním) je pomyslný nástupce formátu CD-ROM, tedy víceúčelový formát pro přehrávání počítačových dat a multimediálních aplikací. Čtení DVD je možné ve všech PC (a ostatních platforem) vybavených jednotkou DVD s podporou logického formátu UDF.
Blu-ray disk (běžně zkracováno na BD, někdy používané BR není přesné – složenina Blu-ray je považována za jedno slovo, zatímco celý název formátu zní „Blu-ray disk“, odtud zkratka BD) patří k třetí generaci optických disků, určených pro ukládání digitálních dat. Data se ukládají ve stopě tvaru spirály 0,1 mm pod povrch disku, příčný odstup stop je 0,35 μm. Pro čtení disků Blu-ray se používá laserové světlo s vlnovou délkou 405 nm. Technologii vyvinula japonská firma Sony ve spolupráci s firmou Philips, které následně se skupinou výrobců spotřební elektroniky založily organizaci Blu-ray Disc Association (BDA), která převzala dohled nad rozvojem a licencováním samotného formátu. Název disku pochází z anglického Blue ray, tj. modrý paprsek, označení související s barvou světla používaného ke čtení (písmeno „e“ bylo z názvu vypuštěno, aby jej bylo možné zaregistrovat jako ochrannou známku). 

Tak jako CD, má i blu-ray disk průměr 12 cm (v menší variantě 8 cm) a tloušťku 1,2 mm. Disky umožňují záznam dat s celkovou kapacitou až 25 GB u jednovrstvého disku, 50 GB u dvouvrstvého disku až po 100 GB u oboustranné dvouvrstvé varianty. Díky umístění záznamu 0,1 mm pod povrch je možné vyrobit hybridní disk s DVD i Blu-ray záznamem na jedné straně disku. Čtecí zařízení pro disky blu-ray jsou vyvíjena s ohledem na kompatibilitu s CD a DVD, tj. mají umožňovat čtení všech tří typů disků.

Jeho konkurenčním formátem byl jiný nově vyvíjený typ optického média – HD DVD. V rámci snahy o co největší kompatibilitu byly vyvinuty také hybridní mechaniky schopné číst jak HD DVD, tak Blu-ray. 19. února 2008 však firma Toshiba oznámila zastavení vývoje formátu HD DVD, čímž se Blu-ray stal de facto nástupnickým standardem nahrazujícím DVD.

Maximální (standardní) rozlišení videa na Blu-ray je 3840 × 2160 bodů, v již standardním poměru 16 : 9.

Naše dlouhodobé projekty

James Bond CZ
Zelená výstava
Pohadky.cz